seriál otiskovaný před dávnými lety ve školním časopise Porgazeen

.

Co byste si pomysleli o člověku, který si koupí drahý automobil, nicméně jezdí bez motoru, odrážeje se nohou jako na koloběžce? Blázen, naprostý blázen. Nikdo se však nepozastaví nad tím, když lidé, kteří si koupí (ukradnou) moderní textový editor, dál píší jako na psacím stroji, ignorujíce základní pravidla typografie a přehlednosti. Takovým bláznům (či jen pohodlným lenochům) je naše povídání určeno… Máte-li Windows a pod nimi Word, WordPerfect, WordPro, AmiPro, WinText602, WordPad, Write či jiný chytrý textový editor, zpozorněte. Leccos se však může hodit i uctívačům T602 či klasického psacího stroje.

Jako prase kostí
aneb
Malý průvodce estetikou druhé gramotnosti
[1]: Základy

"Počet tvých dnů je sečten,padouchu",vykřikl šerif West a proděravěl Billa,známého zloděje koní,desítkou výstřelů. A bude od něj-pokud nevstane z mrtvých-navždy pokoj,pomyslel si v duchu. "Víš ty co",zahučel West do zlosynovy tuhnoucí tváře,"nechám tě tady supům,nemáš-li nic proti tomu". „Počet tvých dnů je sečten, padouchu,“ vykřikl šerif West a proděravěl Billa, známého zloděje koní, desítkou výstřelů. A bude od něj – pokud nevstane z mrtvých – navždy pokoj, pomyslel si v duchu. „Víš ty co,“ zahučel West do zlosynovy tuhnoucí tváře, „nechám tě tady supům, nemáš-li nic proti tomu.“

Jakpak se vám předchozí odstavce četly? První hůř? Znásilnil jsem kousek klasického rodokapsu, abych názorně ukázal nejkřiklavější chyby uživatelů textových editorů. Když už nám technika umožňuje přiblížit se pravidlům krásy a čistoty tištěného textu, měli bychom je respektovat. Už jen proto, že jsou dobře prověřena několika staletími. Nuže:

§1
Po čárce, tečce, středníku děláme vždy mezeru, ať už píšeme rukou, na stroji nebo třebas čertím ocasem namočeným v krvi tříhlavého kocoura. Jinak nás čtenář prokleje.

§2
České uvozovky jsou vymezeny nejen tradicí, dokonce i Pravidly českého pravopisu. První jsou vždy dole, druhé nahoře, a jsou-li oblé, mají podobu devítky („) a šestky (“). Tedy „takto“, nikoli “takto” ani "takto". Pokud se váš textový editor vzpírá psát uvozovky hezky česky, poraďte se s někým, kdo vám ho pomůže nastavit. (Tip: V jakémkoli editoru pod Windows napíšete dolní uvozovky tak, že zmáčknete klávesu ALT a na numerické klávesnici vyťukáte 0132. Horní podobně kombinací ALT a 0147.)

§3
Co je v přímé řeči dřív, zda interpunkční znaménko, nebo uvozovky, vám měl dávno říct váš češtinář. Pokud neřekl, donuťte ho k tomu. Pokud řekl, vtlučte si to do hlavy, poraďte se s Pravidly českého pravopisu nebo opusťte školu.

§4
Pomlčka není totéž co spojovník (rozdělovník). Ten dělí slova na konci řádků (řád-ků), spojuje složené výrazy (černo-červený, Rimskij-Korsakov) a spojky (bude-li). Neodděluje se mezerou. Pomlčka je delší (, americká ještě delší: ) a odděluje se na obou stranách mezerou (s jedinou výjimkou: stojí-li za pomlčkou ještě interpunkční znaménko, to se k ní potom tulí velmi těsně; tedy Myslím – a proč ne –, že bude hezky.) Spojovník je přímo na klávesnici, pomlčku je třeba psát jinak (např. ve Wordu klávesou CTRL a mínus; ba dokonce za vás může Word dělat pomlčku sám, jen když mu to pomocí funkce Automatické opravy přikážete!). Tip: Všude pod Windows jde pomlčka napsat tak, že zmáčknete ALT a na numerické klávesnici vyťukáte 0150. A skoro všude pod Windows to za vás udělá jednoduché makro.


Jako prase kostí
aneb
Malý průvodce estetikou druhé gramotnosti
[2]: Písmo

Připomínám, že čtete pár rad, jak nepodlehnout zjednodušujícím svodům moderních textových editorů a jak si zachovat lidskou důstojnost a vědomí tradice. Krása prověřená staletími je spolehlivější než krása pánů od Microsoftu či Corelu. Nuže, do toho.

Fonty (písma)

„Na počátku bylo Slovo...“ Ne, vlastně: na počátku byly fonty, a ty fonty byly... To je jedno od koho, nejspíš však od Satanáše. Fonty totiž začíná mnohá lidská tragédie.Tenhle odstavec se vám určitě čte pěkně ztuha; vím, trochu jsem to přehnal, ale leckterá písemná práce našich studentů vypadá skoro stejně.

Vaše psaní by nemělo být samochlubným výkřikem světu „Hle, kolik fontů jsem si sehnal!“. Šetřete s nimi. Pište, netvořte koláže a mozaiky! Navíc mnoho počeštěných fontů vzniklo počátkem devadesátých let a podepsala se na nich hektičnost celého nástupu počítačů u nás. Slušných a typograficky dokonalých fontů pro běžné textové editory je stále jako šafránu!

V zásadě byste měli použít na jeden text fonty pouze dva – jedním napíšete titulek a mezititulky (hodí se dobrý bezpatkový font, např. Gill, Univers, Tahoma nebo Century Gothic: lépe se čte a je výraznější), druhým vlastní text. Notoricky užívaný Times New Roman (resp. Times) je typickým novinovým písmem, hodí se i na odborné texty (třebas na vaše báječné seminární práce); osobní dopis nebo beletrii byste však měli psát písmem „knižnějším“ – nabízí se např. Baskervil, Garamond, Bookman, Book Antiqua či Goudy Old Style.

Psát dlouhý text fontem, který připomíná rukopisné písmo, holubí trus nebo jinak experimentuje s čtenářovýma očima, může jen naprostý blázen. Taková písma se hodí jen do reklamy a na letáky.

Velikost

Milujte bližního svého, myslete na své čtenáře a používejte písma o velikosti 9 až 11 bodů. Větší písmo užijte jedině v případě, že tisknete slabikář nebo dětskou knížku, menší jedině v případě, že vyrábíte ilegální noviny.

Titulky musí být pochopitelně větším písmem než vlastní text, nicméně s výjimkou bulváru by neměly být přes polovinu stránky!

Kdo používá řádkování tři a víc, možná svoji seminárku či slohovku natáhne na požadovanou délku, čtenářovi však přidá dvě tři dioptrie. Nejste-li sadisti, nechte si na zbytečně velké mezery mezi řádky zajít chuť.

Zvýrazňování

Na psacím stroji jsme neměli jinou možnost: důležité slovo muselo být podtrženo. Na to však v počítačové typografii zapomeňte: podtrhávání je zcela nevhodné – přeškrtává spodní dotahy (tj. “nožičky”) písmen a ničí krásu písma i řádky. Používejte kurzívu, tučné (ve skutečnosti polotučné) písmo nebo písmo p r o s t r k a n é (tj. písmo se zvětšenými mezerami mezi jednotlivými písmeny). Ani titulky nepodtrhávejte (viz první odstavec). Názvy knih, filmů atp. pište buď bez zvýraznění (vždyť už je zvýrazňuje velké počáteční písmeno), nebo tučně, kurzívou, příp. Kapitálkami. Vždy však v celém textu jednotně! Rozhodně je nedávejte do uvozovek – je to rusismus a v češtině nemá místo.


Jako prase kostí
aneb
Malý průvodce estetikou druhé gramotnosti
[3]: Pravidla dělení slov

„Jakápak pravidla,“ říkáte asi, „to se prostě zmáčkne příkaz Automaticky dělit slova a je to!“ Je to tak a není to tak. Textové editory i profesionální DTP programy sice za poslední roky udělaly v dělení slov veliký skok kupředu, nicméně výsledek je stále třeba pečlivě kontrolovat a vylepšovat. A pokud píšete rukou či na psacím stroji, žádné tlačítko Automaticky dělit slova vám nepomůže (jen si ho zkuste na svém stařičkém konzulu najít!). Nuže:

Jednohláskové neslabičné předložky K, k, S, s, V, v, Z, z, slabičné O, o, U, u a spojky I, i, A nesmějí stát na konci řádky. Výjimku tvoří spojka a, která na konci řádky být může. Výjimečně mohou stát tyto předložky a spojky na konci řádků v mnoha sloupcové sazbě.

Samotné dělení slov podléhá pravidlům pravopisným a estetickým. Pro gymnazistu je znalost alespoň pravopisných pravidel dělení slov nezbytná a patří k jeho vzdělání: v příručce Pravidla českého pravopisu vše najdete v kapitole Spojovací čárka – spojovník. Velmi stručně vytaženo: složeniny dělíme na části, ze kterých se skládají (země—pis, nikoli zeměpis); slova s předponou dělíme za předponou (do—jednat, nikoli dojednat); kde je jasná hranice mezi základem slova a koncovkou či příponou, tam bude slovo děleno (vrať—me, kamen—ný); ostatní slova dělíme libovolně podle slabik (vl—ně—ný, spl—nit). Pokud stojí vedle sebe uprostřed slova dvě souhlásky, dáváme přednost takovému dělení, které nechává jednu na první řádce, druhou převádí na řádku následující (dok—tor).

Některá z těchto pravidel se však musí podřídit pravidlům „estetickým“. Alespoň náznakem: vyhýbáme se takovému dělení, které nechá na konci řádky pouze první písmeno (špatně: opice); titul a příjmení či zkratka jména a příjmení musí být na stejné řádce (špatně: dr.Klaus, L.Honzák); neoddělují se číslice od jednotek, ani když jsou jednotky vyjádřeny slovně (špatně: 100km, 1.kapitola, 13, 30.června); zkratky nedělíme (špatně: t.r.) a vyhýbáme se také dělení slov, jejichž rozdělením by vznikly výrazy nežádoucího popř. vulgárního významu (špatně: tlumočit, knihovna, spisovatele).

A než se začtete do příštího pokračování, přemýšlejte spolu s Magdou P. nad moudrými slovy J. A. Komenského: „Pulcherrimum donum Dei TYPORUM inventio, qvibus libri multiplicantur celerrime. Pulcherrimum deniqve erit Ars libros et sapientiam consimili celeritudine inprimendi mentibus, si invenire hanc dederit Deus.“ (Kdo mi předá kvalitní překlad, dostane odměnou kvalitní font podle vlastního přání pro svůj textový editor!